Jdi na obsah Jdi na menu
 


Helga z Povodskej roviny (Síťa)

tosa inu

Od svých 17ti jsem měla skvělého parťáka, fenečku tosy inu, Síťu. Obě stejně těžké jsme proplouvaly společným životem, s dlouhými vycházkami, výlety, s výcvikem na cvičáku... měla slabost pro uši, využila každou chvilku, aby protáhla člověku ucho svým mokrým jazykem :) a co teprve když se zadařilo páníkovi oblíznout celý obličej. Když měla radost byla tank... valila těch svým 50kg s neuvěřitelnou rychlostí, byla blázínek do aporťáku... kolikrát mi v zaujetí hrou podrazila nohy...

V lednu 2007 měla Síťa delší dobu průjem a celkově to nebyla ona, něco nebylo v pořádku... obyčejný průjem to nebyl, po změně veterináře v půlce ledna se konečně začala hledat příčina. Paní doktorka, ke které chodím i teď s Inďou, věřila, že znám po 6ti letech svého psa natolik, že o obyčejný průjem nejde. Podstoupily jsme různá vyšetření, mezitím se stále zhoršovala, nechutnalo jí žádné dlabání, dokonce ani šunčička, ani milovaný štrůdl a dost hubla... Ono se řekne, že když hubne 50kg pes, že nic není vidět, ale na ní jsem to viděla moc. Na konci měsíce byly konečně výsledky a pro nás velmi smutná diagnóza... maligní lymfom - nádorové onemocnění, které je zhoubné a s velkou pravděpodobností smrtelné. Lymfom je onemocnění mízního systému, kdy dochází k nahromadění maligních lymfocytů v mízních uzlinách, okrscích lymfatické tkáně v játrech, slezině, popř. v kostní dřeni. U Síti se objevily na ultrazvuku zvětšená játra a slezina, která v kombinaci se zvětšenými mízními uzlinami znamenají zasažení těchto orgánů infiltrátem nádorových buněk - maligních lymfocytů. Mízní uzliny měla zvětšené na prsou na velikost tenisových míčku, na zadních končetinách jako velká vejce, všude obrovské boule. Byly jí odebrány bioptické vzorky, které byly cytologicky posouzeny – na základě výsledků jsme se dozvěděli diagnózu. Klinické stádium č. 4 (zasaženy i játra a slezina) znamenalo, že bez léčby by do jednoho měsíce zesmutněla a trpěla natolik, že by bylo nutné utracení... Léčba - chemoterapie znamenala prodloužení kvalitního života o rok, více let, o nějaký čas.... Vzhledem k tomu, že Síťa byla velkého plemene, fena a ještě ve 4. stádiu nemoci... nebyly vyhlídky vůbec růžové... ale já věřila, hrozně moc, že zázraky se dějí a že to potká právě Sitinku (největší úspěšnost léčby je u malých plemen a psů).  Nešlo nechat ji odejít ... a tak jsme se pustily do boje, ona se svou zarputilostí bojovníka sumo, moje Síťa co nezná bolest a všechno vydrží... a já, vyplašená holka, co se hrozně bála... jsme šly bojovat o každý další společný den, o každou další vycházku, o společné zážitky...

Léčba znamenala každé 3 týdny infuzi, předtím pokaždé krevní testy a rentgeny, k tomu ultrazvuk. Z 3 možných druhů chemoterapie jsme zvolili doxorubicin a na konci února jsme podstoupily první vyšetření před infuzí, naštěstí výsledky dopadly dobře (Síti organismus měl dávku chemoterapie vydržet) a tak poté i poprvé infuzi. Síťa byla hrozně moc trpělivý pacient, všechno jsem s ní zvládala sama, jen s paní doktorkou, ani žádní asistenti při rentgenování potřeba nebyli. Bez problémů i vydržela hodinu ležet než infuze nakapala... a pak se začala zlepšovat :-) zase byla veselá, průjem úplně zmizel, začala líp jíst, i když to byl boj o každých 100gramů... postupně zhubla z 52kg na 40kg, ale pak se vše otáčelo k lepšímu. Přestala hubnout a trošičku přibírala. Chemo zabrala :) Mohly jsme zase užívat vycházek, i když už kraťoučkých, zase mi doma nosila aporťák a chtěla se tahat :)

Postupně po všech odběrech krve a infuzích měla v cévách uzlíčky a byl problém kanylu zavádět, často napichování trvalo i půl hodiny a ona byla tak trpělivá, muselo ji to děsně bolet.. jen jednou kňučela, za celou dobu... (už nešlo zavést kanylu do předních končetin, dostala ji nakonec do zadní) ...agresivní nebyla nikdy. A pak po 5té chemoterapii, jí bylo po infuzi poprvé hodně špatně... nezlepšovalo se to, byla unavená, olysávaly jí nohy a hlava, klepala se při 20 °C... Doxorubicin přestal zabírat :( Přesto byla šance na dalších 6 měsíců, při použití nové léčby. Když jí ale bylo tak špatně... nakonec jsem se 13.5. rozhodla přerušit léčbu, už jí netrápit chemií... zlepšila se zase na veselého psa ,jako předtím mezi infuzemi, žádné příznaky nemoci se nevracely, váhu se nám taky dařilo držet. Byla v pohodě :) doufala jsem, že se průjem vrátí nejdřív za rok, že bude žít. Užívaly jsme si... dostávala tolik mňamek jako nikdy :) zajímavé čuchací výlety, objevování nových míst... to tolik zbožňovala :)

A pak poslední týden v červenci to už nebylo ono, po 7mi měsících od prvních větších příznaků - průjmu, se něco dělo... A druhého srpna se Síťa šla dopoledne vyhřívat ven na sluníčko, to dělala moc ráda, a najednou jí bylo tak špatně, že se nemohla ani postavit... sotva zvedla hlavu. Tak moc mě chtěla přivítat, jít za mnou, mozek a srdce chtělo, tělo ne... ten výraz v očích, že nemůže, že to nejde, že jí tělo neposlouchá... a tak moje milovaná Sitinka byla doma, ve svém pelíšku, uspána a odešla tam nahoru, tam nahoru, kde už jí nic nebolí a tělo nezrazuje duši...

Helga z Povodskej roviny 2. 10. 2000 až 2. 8. 2007

 


Obrazek

Obrazek 

 

Síťa v době před onemocněním

 

 

 

ObrazekObrazek
V únoru - v době před 1. chemoterapií.

 

 

 

 

ObrazekObrazek

Chemoterapie zabrala, z doby v polovině léčby... opět radost ze života :)

Obrazek

 

Už nehubnu... a je to všechno sranda :)

 

Obrazek

Láska...