Helga z Povodskej roviny (Síťa)
tosa inu
nádorové onemocnění, které je zhoubné a s velkou pravděpodobností smrtelné. Lymfom je onemocnění mízního systému, kdy dochází k nahromadění maligních lymfocytů v mízních uzlinách, okrscích lymfatické tkáně v játrech, slezině, popř. v kostní dřeni. U Síti se objevily na ultrazvuku zvětšená játra a slezina, která v kombinaci se zvětšenými mízními uzlinami znamenají zasažení těchto orgánů infiltrátem nádorových buněk - maligních lymfocytů. Mízní uzliny měla zvětšené na prsou na velikost tenisových míčku, na zadních končetinách jako velká vejce, všude obrovské boule. Byly jí odebrány bioptické vzorky, které byly cytologicky posouzeny – na základě výsledků jsme se dozvěděli diagnózu. Klinické stádium č. 4 (zasaženy i játra a slezina) znamenalo, že bez léčby by do jednoho měsíce zesmutněla a trpěla natolik, že by bylo nutné utracení... Léčba - chemoterapie znamenala prodloužení kvalitního života o rok, více let, o nějaký čas.... Vzhledem k tomu, že Síťa byla velkého plemene, fena a ještě ve 4. stádiu nemoci... nebyly vyhlídky vůbec růžové... ale já věřila, hrozně moc, že zázraky se dějí a že to potká právě Sitinku (největší úspěšnost léčby je u malých plemen a psů). Nešlo nechat ji odejít ... a tak jsme se pustily do boje, ona se svou zarputilostí bojovníka sumo, moje Síťa co nezná bolest a všechno vydrží... a já, vyplašená holka, co se hrozně bála... jsme šly bojovat o každý další společný den, o každou další vycházku, o společné zážitky...
Léčba znamenala každé 3 týdny infuzi, předtím pokaždé krevní testy a rentgeny, k tomu ultrazvuk. Z 3 možných druhů chemoterapie jsme zvolili
°C... Doxorubicin přestal zabírat :( Přesto byla šance na dalších 6 měsíců, při použití nové léčby. Když jí ale bylo tak špatně... nakonec jsem se 13.5. rozhodla přerušit léčbu, už jí netrápit chemií... zlepšila se zase na veselého psa ,jako předtím mezi infuzemi, žádné příznaky nemoci se nevracely, váhu se nám taky dařilo držet. Byla v pohodě :) doufala jsem, že se průjem vrátí nejdřív za rok, že bude žít. Užívaly jsme si... dostávala tolik mňamek jako nikdy :) zajímavé čuchací výlety, objevování nových míst... to tolik zbožňovala :)
A pak poslední týden v červenci to už nebylo ono, po 7mi měsících od prvních větších příznaků - průjmu, se něco dělo... A druhého srpna se Síťa šla dopoledne vyhřívat ven na sluníčko, to dělala moc ráda, a najednou jí bylo tak špatně, že se nemohla ani postavit... sotva zvedla hlavu. Tak moc mě chtěla přivítat, jít za mnou, mozek a srdce chtělo, tělo ne... ten výraz v očích, že nemůže, že to nejde, že jí tělo neposlouchá... a tak moje milovaná Sitinka byla doma, ve svém pelíšku, uspána a odešla tam nahoru, tam nahoru, kde už jí nic nebolí a tělo nezrazuje duši...
Helga z Povodskej roviny 2. 10. 2000 až 2. 8. 2007
Síťa v době před onemocněním
V únoru - v době před 1. chemoterapií.
Chemoterapie zabrala, z doby v polovině léčby... opět radost ze života :)
Už nehubnu... a je to všechno sranda :)
